Alois Rašín
Český politik a právník, jeden z mužů 28. října a první československý ministr financí, který prosadil měnovou odluku.
- Narození
- 18. října 1867, Nechanice
- Úmrtí
- 18. února 1923, Praha, Podolské sanatorium
V kostce
- Pocházel z rodiny nechanického pekaře. Po maturitě začal studovat medicínu, ale přešel na práva v Praze a studia dokončil roku 1891.
- V procesu s Omladinou byl roku 1894 odsouzen ke dvěma rokům těžkého žaláře, který si odpykával na Borech u Plzně. Když v listopadu 1895 přišla amnestie, o kterou nežádal, odmítl ji přijmout a trestnici opustil až pod pohrůžkou násilného vyvedení.
- V září 1899 se na Smíchově oženil s o deset let mladší Karlou Janskou; měli tři děti. Roku 1900 si otevřel advokátní kancelář.
- Roku 1907 se vrátil k mladočechům a patřil k nejbližším spolupracovníkům Karla Kramáře. V roce 1911 byl zvolen poslancem Říšské rady.
- Za první světové války patřil k předsednictvu odbojové Maffie. Po zatčení 12. července 1915 byl vězněn ve Vídni, kde ho navštěvovala rodina, a v červnu 1916 ho vojenský soud spolu s Karlem Kramářem odsoudil k smrti za velezradu.
- Po smrti Františka Josefa I. změnil nový císař Karel I. v lednu 1917 Rašínovi trest na deset let žaláře. Z věznice v Möllersdorfu byl v červenci 1917 propuštěn amnestií.
- V noci na 28. října 1918 připravoval návrh prvního zákona nového státu, psaný tužkou. Jako člen předsednictva Národního výboru se podílel na vyhlášení samostatnosti a přijetí zákona 28. října.
- Ministrem financí byl v Kramářově vládě od listopadu 1918 do července 1919. Při měnové odluce roku 1919 nechal okolkovat bankovky a část peněz zadržet jako nucenou státní půjčku.
- V říjnu 1922 se stal znovu ministrem financí, nyní v první Švehlově vládě. Prosazoval úspory a deflaci, která vedla k rostoucí nezaměstnanosti a poklesu vývozu, a o deflační opatření se dostal do sporu i s kolegy. Dne 5. ledna 1923 ho před domem v pražské Žitné ulici zezadu postřelil Josef Šoupal.
- Následkům atentátu podlehl 18. února 1923 po více než šesti týdnech v 55 letech. Po jeho smrti následovalo přijetí již připraveného zákona na ochranu republiky; roku 1924 po něm bylo pojmenováno pražské nábřeží.