Marie Terezie

Panovnice habsburských zemí, česká a uherská královna, která významně proměnila státní správu a vzdělávání.

V kostce

Učila se hudbě a jazykům, ale otec ji na vládu systematicky nepřipravoval; roku 1736 se provdala za Františka Štěpána Lotrinského.
Po otcově smrti v roce 1740 převzala habsburské země; zpochybnění jejího dědictví a pruský vpád do Slezska rozpoutaly válku.
Dne 12. května 1743 byla v pražské katedrále svatého Víta korunována českou královnou.
V roce 1744 nařídila vypovězení Židů z Prahy; po nuceném odchodu jim až roku 1748 povolila návrat.
Mír v Cáchách roku 1748 potvrdil většinu jejího dědictví, ale většina Slezska zůstala Prusku.
Od roku 1749 přestavovala správu českých a rakouských zemí: omezovala moc zemských stavů a posilovala centrální úřady.
Po smrti manžela roku 1765 ustanovila syna Josefa II. spoluvládcem, rozhodující moc si však ponechala.
Její dcera Marie Antoinetta, jedna ze šestnácti dětí, se v roce 1774 stala francouzskou královnou.
Školní řád z roku 1774 zavedl všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky a položil základ rozsáhlé školské reformy.
Zemřela ve Vídni po čtyřiceti letech vlády; správu habsburské monarchie poté samostatně převzal její syn Josef II.