Eliška Rejčka

Polská princezna a dvojnásobná česká královna, která zasahovala do zemské politiky a proslula jako zakladatelka kláštera na Starém Brně.

V kostce

Pocházela z polského rodu Piastovců; matku ztratila v dětství a její otec, král Přemysl II., byl roku 1296 zavražděn.
Provdala se za Václava II. a roku 1303 podstoupila v Praze královskou korunovaci, při níž přijala jméno Alžběta.
Roku 1305 porodila dceru Anežku; o šest dní později Václav II. zemřel a Eliška se stala královnou vdovou.
Po vymření královské větve Přemyslovců se roku 1306 provdala za Rudolfa Habsburského; jeho smrt následujícího roku z ní učinila dvojnásobnou vdovu.
Od roku 1308 sídlila v Hradci Králové a spravovala svá věnná města, která jí zajišťovala majetek i politickou samostatnost.
Jejím partnerem se stal Jindřich z Lipé; jejich mocenské uskupení soupeřilo s královnou Eliškou Přemyslovnou a ovlivňovalo vládu Jana Lucemburského.
Po přesunu na Moravu žila s Jindřichem z Lipé v Brně a postupně urovnala vztahy s Janem Lucemburským.
Na Starém Brně roku 1323 založila cisterciácký klášter se špitálem; podporovala také vznik bohatě zdobených liturgických rukopisů.
Jindřich z Lipé zemřel roku 1329 a Eliška roku 1335; oba byli pohřbeni v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.