Eleonora Akvitánská
Vévodkyně akvitánská, která byla postupně francouzskou a anglickou královnou a jako matka Richarda Lví srdce a Jana Bezzemka patřila k nejmocnějším ženám středověké Evropy.
- Narození
- asi 1124
- Úmrtí
- 31. března nebo 1. dubna 1204, Fontevraud nebo Poitiers
V kostce
- Byla dcerou akvitánského vévody Viléma X. a vnučkou trubadúra Viléma IX. Po otcově smrti v dubnu 1137 zdědila Akvitánii a Poitou, území větší, než jakému přímo vládl francouzský král.
- Ludvík VI. ji v červenci 1137 provdal v Bordeaux za svého syna. Král zemřel 1. srpna, a nevěsta se tak zhruba týden po svatbě stala francouzskou královnou.
- S Ludvíkem VII. vyrazila na druhou křížovou výpravu. Roku 1148 se v Antiochii přiklonila ke strýci Raimundovi; podle Jana ze Salisbury namítla příbuzenství s manželem a král ji odvedl proti její vůli.
- Měli spolu dvě dcery, Marii a Alix, ale žádného syna. V březnu 1152 církevní sněm v Beaugency manželství kvůli příbuzenství zrušil; dcery zůstaly u otce, Akvitánie Eleonoře.
- Už 18. května 1152 si v Poitiers vzala asi o deset let mladšího Jindřicha z Anjou. V prosinci 1154 byli korunováni na anglického krále a královnu.
- S Jindřichem měla pět synů a tři dcery a od roku 1168 spravovala z Poitiers Akvitánii. S Eleonorou bývá spojována jedna z písní trubadúra Bernarta de Ventadorn, slavné „dvory lásky“ jsou ale literární legenda.
- Roku 1173 podpořila vzpouru synů proti otci. Byla zajata na útěku a manžel ji téměř šestnáct let držel pod dohledem, převážně v Anglii; mezitím zemřeli synové Jindřich Mladý a Geoffroy.
- Po Jindřichově smrti v roce 1189 ji Richard Lví srdce propustil. Za jeho nepřítomnosti se významně podílela na správě Anglie vedle královských úředníků. Roku 1191 mu přivezla na Sicílii nevěstu Berengarii Navarrskou.
- Když Richarda při návratu z křížové výpravy zajali a vydali císaři, sháněla výkupné sjednané na 150 000 marek stříbra. Sama jela do Německa a 4. února 1194 byl Richard v Mohuči propuštěn.
- V dubnu 1199 byla u Richardovy smrti. Roku 1200 přejela Pyreneje do Kastilie pro vnučku Blanku, nevěstu francouzského následníka. Zemřela roku 1204 a byla pohřbena v opatství Fontevraud, kde ji náhrobek ukazuje s otevřenou knihou.