Irena Bernášková

Česká novinářka a odbojářka, která za nacistické okupace vedla vydávání ilegálního časopisu V boj.

V kostce

V roce 1910 se rodina grafika Vojtěcha Preissiga přestěhovala do USA. Irena v Bostonu chodila do školy, psala povídky a sama je ilustrovala.
Se sestrami se v roce 1921 vrátila do Prahy, kde bydlely u tety.
V roce 1925 se tajně provdala za bratrance Eduarda Bernáška. Otec s ní kvůli sňatku na několik let přerušil kontakt.
Po svatbě přišla o těhotenství a další děti už mít nemohla. Příležitostně se věnovala překladům z angličtiny.
S otcem se později usmířila. Během mnichovské krize v roce 1938 pomáhala jako dobrovolná sestra Červeného kříže uprchlíkům z pohraničí.
Za okupace spolupracovala s otcem na ilegálním časopisu V boj. Pomáhala také ohroženým lidem přecházet na Slovensko.
Po zatčení původní vydavatelské skupiny v listopadu 1939 převzala vedení. Organizovala přípravu, tisk i šíření časopisu; pod jejím vedením vyšlo dalších 37 čísel.
Gestapo ji zatklo 21. září 1940 v Praze. Zatčen byl i otec. Při výsleších přebírala vinu; tři spoluobžalovaní dostali místo smrti dlouhé tresty.
Dne 5. března 1942 ji berlínský Lidový soudní dvůr jako první Češku odsoudil k smrti. Dne 26. srpna byla v Berlíně popravena gilotinou; bylo jí 38 let. Dva z jejích tří spoluobžalovaných se v roce 1945 dočkali svobody.
Prezident Václav Havel jí v roce 1998 posmrtně udělil medaili Za hrdinství, tedy 56 let po její smrti.