Artemisia Gentileschi

Italská barokní malířka známá dramatickými obrazy ženských hrdinek, která získávala zakázky po Evropě.

V kostce

V roce 1605, ve dvanácti letech, přišla o matku. Malířskou průpravu získala v dílně svého otce Orazia Gentileschiho.
Z roku 1610 pochází její nejstarší známý podepsaný a datovaný obraz Zuzana a starci.
V roce 1612 svědčila proti Agostinu Tassimu, který ji předchozího roku znásilnil, a podstoupila mučení prstů. Tassiho vyhnanství nebylo vykonáno.
Po svatbě s malířem Pierantoniem Stiattesim se roku 1613 usadila ve Florencii. Prosadila se jako samostatná malířka a získala podporu Medicejských.
V roce 1616 byla jako první žena přijata do florentské Accademia delle Arti del Disegno.
V roce 1620 se vrátila do Říma a zemřel jí čtyřletý syn. Z pěti dětí narozených ve Florencii jí zůstala dcera Prudenzia.
V roce 1630 se usadila v Neapoli, kde vedla úspěšnou malířskou dílnu. Malovala také pro katedrálu v Pozzuoli.
Její dcera Prudenzia také malovala. V roce 1637 Artemisia sháněla peníze na její věno a v dopise se ptala, zda její manžel ještě žije.
Koncem třicátých let 17. století působila u dvora Karla I. v Londýně. Do jeho sbírky se dostal její Autoportrét jako Alegorie malířství.
V pozdních letech vyjednávala se sběrateli o zakázkách a cenách obrazů. V Neapoli je doložena ještě v srpnu 1654; přesné datum její smrti není známo.