Vlasta Kálalová-di Lotti

Česká lékařka a badatelka, která v Bagdádu založila nemocnici a zpřístupňovala odbornou péči zejména místním ženám.

V kostce

V roce 1922 dokončila medicínu a specializovala se na chirurgii; na práci na Blízkém východě se připravovala studiem arabštiny a perštiny.
V Bagdádu roku 1925 otevřela nemocnici s Masarykovou finanční podporou; pomáhala také ženám, které nesměly odhalit tělo před mužským lékařem.
Ošetřovala i členy irácké královské rodiny, zkoumala tropické nemoci a pro pražské Národní muzeum sbírala exotický hmyz.
S manželem Giorgiem di Lottim, Italem pracujícím v irácké státní správě, založila rodinu; v Bagdádu se jim narodili Radbor a Drahomila.
Po těžkém onemocnění horečkou dengue se roku 1932 vrátila s rodinou do Československa a několik let se zotavovala.
Německou okupaci prožila v rodných Bernarticích, kde provozovala soukromou ordinaci a poskytovala lékařskou péči místním obyvatelům.
Dne 8. května 1945 němečtí vojáci zavraždili jejího manžela a obě děti; sama přežila, protože ji považovali za mrtvou.
Po válce pomáhala mladým lidem, přednášela a roku 1947 se vrátila k práci na chirurgické klinice; roku 1950 žádala Gottwalda, aby zabránil popravě Milady Horákové.
Zemřela v Písku roku 1971 ve čtyřiasedmdesáti letech, v době, kdy byla její práce širší veřejnosti málo známá.
Její osud přiblížil román Ilony Borské Doktorka z domu Trubačů; roku 1992 obdržela posmrtně Řád T. G. Masaryka.