Olympe de Gouges
Francouzská spisovatelka a dramatička, která v Deklaraci práv ženy a občanky požadovala rovná práva pro ženy.
- Narození
- 7. května 1748 (podle křestního zápisu), Montauban
- Úmrtí
- 3. listopadu 1793, Paříž
V kostce
- Narodila se v květnu 1748 v Montaubanu na jihu Francie jako Marie Gouze, podle křestního zápisu 7. května. Otec zapsaný v matrice byl řezník a zemřel, když jí byly dva roky. Ve městě se tradovalo, že jejím skutečným otcem je markýz Lefranc de Pompignan; doložené to není.
- V říjnu 1765 ji v sedmnácti provdali za muže jménem Aubry, kterého nemilovala; sama později napsala, že byla obětována. V srpnu 1766 porodila syna Pierra a manžel brzy nato zemřel.
- Kolem roku 1769 se jí podle životopisců narodila dcera, která zemřela malá; doložená je jen nepřímo. Jako vdova odmítla manželovo jméno a začala užívat jméno Olympe de Gouges; její matka se jmenovala Anne Olympe. Nejpozději od roku 1774 žila se synem v Paříži. Podporoval ji Jacques Biétrix de Rozières, sňatek s ním ale odmítla.
- Psát začala až po třicítce. Hru proti otroctví Zamore a Mirza přijala pařížská Comédie Française roku 1785, tiskem vyšla roku 1788 a premiéru měla 28. prosince 1789.
- V prosinci 1788 vydala Vlastenecké poznámky. Varovala v nich, že zoufalí a vzbouření lidé obracejí vražedné ruce proti bohatým. Navrhla daně z přepychu, například z kočárů, služebnictva a hazardních her, na splacení státního dluhu. Zvlášť prosazovala zimní útulky pro nezaměstnané, staré lidi a děti bez opory; s podporou této instituce počítala po splacení dluhu.
- V září 1791 vydala Deklaraci práv ženy a občanky, věnovanou královně. Podle prvního článku se žena rodí svobodná a zůstává muži rovná v právech. Desátý článek dodává: když má žena právo vystoupit na popraviště, musí mít i právo vystoupit na řečnickou tribunu.
- V prosinci 1792 se Konventu nabídla jako obhájkyně sesazeného krále Ludvíka XVI. Napsala, že se provinil jako král, ale po zbavení titulu už v očích republiky není vinen. Trest smrti odmítala a za vzor dala Římany, kteří se proslavili vyhnáním krále Tarquinia.
- V červenci 1793 připravila plakát Tři urny: lid v každém departementu měl svobodně volit mezi republikou, federací a monarchií. Zákon z 29. března 1793 stanovil trest smrti za spisy podněcující obnovu království nebo jiné moci napadající svrchovanost lidu. Vylepovač Meunier zakázku odřekl, jeho rodina ji udala a 20. července 1793 ji zatkli.
- Ve vězení se jí zanítila rána na koleni. Umírnění členové pařížských sekcí vymohli převoz do drahé soukromé léčebny paní Mahayeové. Synovi napsala, že tam byla volná jako doma a mohla utéct, ale sama žádala soud. Dne 28. října ji převezli do Conciergerie. Tribunál ji 2. listopadu 1793 soudil bez obhájce a za její spisy odsoudil k smrti. Popravili ji gilotinou 3. listopadu 1793 na pařížském náměstí Revoluce, kde se kolem popraviště shromáždilo mnoho zvědavců. Bylo jí 45 let.